Historie a původ
Potomek starých německých kančích psů, kteří se používali k lovu divočáků. V druhé polovině 19. století se z lovce stal reprezentační a hlídací pes; v roce 1878 se různé rázy sjednotily pod jediný název a Německo ji vyhlásilo za národní plemeno.
Povaha
Přátelská, oddaná a ke svým lidem laskavá. K cizím bývá zdrženlivá, ale standard od ní žádá jistotu a neohroženost bez agresivity. Navzdory velikosti je to pes do domu, ne na dvůr.
Péče
Srst je krátká a nenáročná. Náročné je něco jiného: v růstu se nesmí přetěžovat ani překrmovat, jinak doplatí na klouby. Potřebuje měkké lehátko, teplo a krmení rozdělené do více dávek.
Zdraví
Hluboký hrudník znamená vysoké riziko torze žaludku — je to stav ohrožující život a majitel musí znát jeho příznaky. Dále se sleduje dilatační kardiomyopatie (echokardiografie), dysplazie kyčelních kloubů a onemocnění kostí v růstu.
Pro koho je vhodný
Pro dům s prostorem a pro rodinu, která počítá s krátkým společným časem — plemeno se dožívá méně než deseti let. Pro prvního psa s výhradami, zejména pro velikost a náklady.
Původní využití
Společenský, hlídací a ochranný pes.
Dnešní využití
Rodinný společník a hlídací pes.