Historie a původ
Plemeno vzniklo na konci 19. století z německých pasteveckých psů. Max von Stephanitz, který v roce 1899 založil plemennou knihu, ho šlechtil podle jediné zásady — užitkovosti. Z pastevce stád se během jedné generace stal nejrozšířenější služební pes světa.
Povaha
Sebevědomý, vyrovnaný a nervově pevný. Váže se na svou rodinu a cizí přijímá zdrženlivě, nikoli však ustrašeně ani útočně. Učí se rychle a práci potřebuje — bez úkolu si ji najde sám, a zpravidla takovou, která se majiteli líbit nebude.
Péče
Srst se pročesává jednou až dvakrát týdně, v době výměny podsady denně. Důležitější než srst je hlava: plemeno potřebuje každodenní duševní práci — výcvik, stopování, poslušnost. Samotná procházka mu nestačí.
Zdraví
Nejsledovanější je dysplazie kyčelních a loketních kloubů; chovní jedinci se rentgenují a výsledek se zapisuje. Dále se testuje degenerativní myelopatie (DNA test) a sleduje se exokrinní pankreatická insuficience. U hlubokých hrudníků je třeba znát příznaky torze žaludku.
Pro koho je vhodný
Pro aktivní domácnost, která psovi dá práci a vedení. Děti snáší dobře, ale svou silou a pohybem je snadno porazí. Pro úplného začátečníka je náročný — ne povahou, ale tím, kolik času vyžaduje.
Původní využití
Všestranný pracovní, pastevecký a služební pes.
Dnešní využití
Služební pes policie a armády, záchranář, vodicí a asistenční pes, sportovní pes a rodinný společník.
- Zapsáno v FCI
- 1/1/166
- Země původu
- Německo
- Původní využití
- Všestranný pracovní, pastevecký a služební pes.
- Dnešní využití
- Služební pes policie a armády, záchranář, vodicí a asistenční pes, sportovní pes a rodinný společník.
- Hmotnost
- 22–40 kg
- Výška v kohoutku
- 55–65 cm
- Průměrná délka života
- 10–14 let